Jen se sluníčko vyhouplo na oblohu, a co nevidí! Spoustu dalších sluníček chvátajících na základní školu Dobrovského, aby si tu protančila cvičky. Batůžky naplněné dobrotami a svými oblíbenými plyšáčky se jim mrskaly na zádech ze strany na stranu a daleko za nimi schvácení rodičové ověšeni dalšími nezbytnými věcmi. Chodby školy se během chvilky naplnily dětským smíchem, rodičovskými radami k přežití a v neposlední řadě také příjemnou vůní maminkovského pekařského umění.
Čas loučení střídá tanec. Nejprve je ale zapotřebí se pořádně rozcvičit, proto se rozcvičky v tělocvičně ujímá neohrožený Ondra, usměvavý Kája a neúnavný Petr. I přes veškerou snahu tito chlapci museli uznat, že děvčata jsou nezničitelná, a utírali si svá potem zkrápěná čela, zatímco si slečny užívaly pohybu s Monikou, Míšou a Terezkou. Sluníčka byla opravdu dobře naladěna, a proto začala nacvičovat své tanečky pro odpolední vystoupení. Písnička za písničkou se linuly z rádia a tanec ovládl tělocvičnu i přilehlé prostory. Po takovém soustředěném výkonu jsme se krapet rozptýlili hrou na zahradě. U některých úkolů jsme se opravdu nasmáli.
První zakručení v břichu zavelelo k odchodu na oběd. Procházkovým tempem jsme si vykračovali do restaurace. Cestou jsme se chtěli stavit na lanškrounském zámku, abychom očíhli situaci a zkusili si, jaké to bude stát na podiu. Narazili jsme však na zamčenou bránu a liduprázdné nádvoří, a tak nám nezbývalo nic jiného, než si zase sbalit svých pár švestek, nalepit si na čumáčky lipové nosy a kráčet dál. Jídlo bylo výborné, uštěbetané pusinky ztichly a to bylo pro kuchyni nevětší pochvalou. Přeci jenom trochu toho jídla se nedojedlo, ale rozkaz zněl jasně: „Kdo to nesní, donese to Petrovi!“ Nedomysleli jsme však následky této věty a rázem propukla válka. Na jedné straně Petr vyzbrojen příborem, na druhé sluníčka s prázdnými talířky. Nakonec zbyly pouze tři suché brambory.
Sluníčka nemeškala, až jim splasknou bříška, a začala si hned hrát a blbnout, bylo vidět, že jsou opět nabitá energií. Na chviličku jsme si však přeci jen lehli, abychom mohli připravit další program, který na sebe nenechal dlouho čekat.
Za doprovodu hudby sluníčka překvapili hned čtyři berušky – Martínka, Verunka, Terinka a Michalinka, dva berušáci Karlos a Petros, motýl Monýsek a čmelák Ondráš. Zatančili svůj tanec, který tančí každé ráno ještě za ranní rosy, a zahájili tím BROUČKOVÝ DEN! I sluníčka se chtěla stát broučky, a proto jsme si museli začít malovat křídla, lepit lucerničky a ohýbat tykadélka. Zanedlouho už po zahradě poletovali broučci nejrůznějších barev. Mohli jsme tu vidět broučky známé, ale i exotické. Pod vedením zkušeného čmeláka se děvčata málem odlepila od země a odlétla, naštěstí se to nikomu nepovedlo…
Čas byl neúprosný a my museli umýt ruce, nohy a tváře od nadšené tvorby, jelikož zanedlouho jsme měli vystupovat! I sluníčko na obloze si šlo na chvilku odpočinout, aby bylo vyspalé na naše vystoupení, které se konalo v zámeckém parku u příležitosti 10. výročí založení rodinného centra v Lanškrouně, které tak oslavilo významný den „Den rodin“. Sluníčka si na pódiu zatančila mix dětských písniček, Děťátko se narodilo, Šmoulí mix a country písničku.
Blížil se čas večeře, a proto jsme se odebrali zpět na zahradu. Opekli jsme si párky a zahráli několik her. Sluníčka už byla celá nedočkavá a chtěla si jít zařádit do bazénu. Bazén byl jedním broučím rejdidlem a nebylo pochyb o tom, že někteří z broučků usnou už po cestě do hajan. To jsme však nemohli dopustit, protože jsme měli připraveno jedno broučí překvapení. Oblékli jsme si všichni své broučí kostýmy, připnuli tykadélka a rozsvítili lucerničky. Prošli jsme se po zahradě a zkusili malou stezku odvahy. Nakonec jsme zapálili lampion štěstí a sledovali ho, dokud nezmizel v dáli…. Dobrou noc broučci, zítra si rozdáme odměny a poletíme zpátky domů 
Peťan a spol.